Historie pevnosti v kostce

Pevnost Josefov, původně Ples, byla postavena v letech 1780 až 1789 k ochraně východních Čech před pruským nebezpečím podle projektu francouzského inženýra v habsburských službách Claude - Benôit Duhamel de Querlonde. Propojil v něm opevňovací zkušenosti svých učitelů a přednosti daného terénu. Jádro pevnosti, do níž se vcházelo čtyřmi branami, bylo rozloženo na návrší nad soutokem řek Labe a Metuje, jejichž předmostí chránila korunní hradba a ze severovýchodu reduta Brdce. Část nejbližšího okolí pevnosti se dala zaplavit přehrazením obou řek.

Pevnostní posádku mělo tvořit dvanáct tisíc mužů. Josefov nese jméno svého zakladatele - císaře Josefa II. Josefovská pevnost je významným dílem ve stylu francouzského fortifikačního stavitelství. Její umístění dvacet kilometrů od zemské hranice odpovídalo vojenské strategii 18. století bránit zemi silným polním vojskem, jemuž potřebné zázemí dělají další velké pevnosti. V Českém království to byly Praha, Hradec Králové, Terezín a Olomouc.

Ve své historii se Josefov několikrát připravoval na obléhání. Nedošlo však k němu ani během napoleonských válek, ani v roce 1866, kdy armáda rakouského císaře bojovala se svým tradičním nepřítelem Pruskem. Pevnostní statut Josefova byl zrušen v roce 1888 a nedlouho poté se začaly odstraňovat jeho předsunuté hradby včetně bran. Z pevnosti se stala klasická garnizona.

V roce 1948 došlo ke sloučení Josefova se sousední Jaroměří. Vojenské objekty a příslušné části hradeb dále sloužily potřebám armády. Starala se o ně správa budov a vojenské útvary. V té době se na hradbách poprvé objevily ovce spásající trávu. Civilisté se však do mnohých míst nedostali. Ulice byly plné uniforem, vojáci při pochodech přes město zpívali, ve státních svátcích nebo u příležitosti politických výročí drželi čestnou stráž. V neposlední řadě se hlavně po zimě podíleli na úklidu ulic.

První podnět k ochraně historických budov a hradeb představovalo zapsání několika desítek vojenských a civilních objektů do Státního seznamu památek. Bohužel s výjimkou reduty Brdce, která se pozvolna ztrácela pod nánosy komunálního odpadu. V roce 1971 byl Josefov jako vzácný urbanistický celek vyhlášen městskou památkovou rezervací.

Úplný konec vojenské éry Josefova nastal ve druhé polovině 90. let 20. století, a to z důvodu snížení početního stavu Armády České republiky. V roce 1996 byl zrušen poslední vojenský útvar (výzbrojní základna) a v Josefově zůstalo pouze vojenské zařízení - středisko oprav.

Malý Babylon

V pevnostním městě se usadili lidé z různých koutů rakouské monarchie a také vojenská posádka bývala mnohonárodnostní. Přesto byl Josefov již ve druhé polovině 19. století českým městem. Ve válečných dobách v Josefově nuceně pobývali četní zajatci (Francouzi, Turci, Rusové, Srbové, Italové a Rumuni). Po první světové válce žili v Josefově ukrajinští uprchlíci.

První Romové přišli natrvalo do města v roce 1950. Od 90. let 20. století žije v Josefově několik rodin českých repatriantů z ukrajinské Volyně.

© Krytá cesta 2022